O akci: | Tábor zase trochu jinak. Ano na začátku tohoto roku jsme spřádali smělé plány o táboře putovním na vlnách krásné moravské řeky Dyje. Ale pak se začali dít věci, které jsme nemohli ovlivnit, ale zato ovlivnily vše kolem nás. Rádi jsme se vrátili na naše stálé tábořiště do Chotěvic, které nám zaručovalo, že můžeme vyhovět všem zvýšeným požadavkům na hygienu a vůbec na veškeré táborové dění. A tak se stalo, že jsme mohli odhalit tajemství staré Krčmy. Že naše táborová jídelna stojí na základech historické hospody jsme věděli, ale kam až její příběh sahá, nám poodhalil až sám duch prvního majitele. A ten nám prozradil i mnoho ze svého dobrodružného života. Podle jeho rad a pokynů jsme stavěli mlýn, pořádali turnaje, vyráběli meče, krotili koně, stříleli z luků i obrovského praku, bojovali s černým rytířem i strašlivým drakem. Některé z nás pak za jejich udatné činy rytíř odměnil, když ze své zbrojnice některou zbraň vybral a těm nejlepším na památku věnoval. Při tom všem jsme ještě stihli splout na svých lodích kus řeky Labe, vystoupat na hradiště Bradlo, zahrát si mnoho her, přespat pod hvězdičkami, u táboráčku zazpívat kupu písniček, no prostě společně žít ten krásný čas táborového života. Dík Lence, která nás krmila, dik Karbousovi za vedení tábora, Bleskovi za to jak si umí s námi hrát, Pajdovi, Mívalovi a Zelímu za rozcvičky a každodenní pomoc, dík technické četě Mimoňovi, Láďovi, Pumpičovi, dik dědovi všech Mývalů za jeho šikovné ručičky, dík vám všem, kteří jste umožnili nám to vše prožít. Kadeti |