Kadet Červený Kostelec

Domů Kde jsme byli Info pro členy Historie oddílu Tábory Fórum Členové

Kde jsme byli:

Výprava na lyže

Datum:

30. 01. 16:00 - 02. 02. 13:00

O akci:

Tak a už se zase jede. Kam? No na lyže, na hory, na Benecko. Vedoucí říkali, že sem Kadeti jezdí už víc jak 15 let, to je strašně dávno, já jedu podruhý. Vloni jsem se ještě bál, teď se těším. Autobus už zase funí serpentinami stále vzhůru, pozoruju známé sjezdovky a společně s kamarády se těším, jak to zítra rozjedeme. Jen toho sněhu je nějak míň, než vloni, a tak žádné válení v závějích nebude. No co, aspoň že je na sjezdovkách. Teď ale musíme natahat tu kupu batohů, lyží, hrnců a spacáků dovnitř, do školy, změnit šatnu v lyžárnu a jídelnu v ložnici, hernu a kuchyň. Je nás tu čtyřicet a tak je v chodbě pěkná kupička, no spíš kupa, všeho možného. Postupně se to někam ztrácí a za chvíli je vidět i podlaha a dá se projít. A když v naší noclehárně naházíme na zem spacáky a karimatky, je tu útulný čurbes, jako u mně v pokojíčku. Dáme si nalít čaj a s řízkem od maminky zasedneme k večeři. Vedoucí nám zase říkají nějaké informace, prý musí využít toho, že máme ucpané pusy. A tak do nás perou, co se smí, a co se nesmí, no a jako vždycky je nikdo neposlouchá. Po večeři a chvilce odpočinku ještě procházíme rychlokurzem horské služby. Orientace, buzola, mapa, zdravověda, chování na sjezdovce a tak. Teda dobrý a asi použitelný, ale když vás učej, jak se chovat v lavině a venku je dvacet cenťáků sněhu, je to trochu podivný. Po večerce zalézáme do spacáků, někdo usíná hned, někdo povídá a ztišíme se až po dvacátým napomenutí. Ráno pohled z okna nic moc, prší, je mlha, trochu na nás padá deprese. Navzdory tomu nás velení vyhání ven na rozcvičku v plavkách. Je zvláštní, že nikdo neprotestuje a nefňuká, skoro to vypadá, že to všechny baví. Nebo vědí, že protestovat stejně nemá cenu. Po snídani, při které maminkám děkujeme za buchtičky, se obloha jasní a tak jdeme na to. Rozdělují nás do výkonnostních skupin, já a několik opatrnějších začínáme na pomalejší Barče, ale když se nám podaří pár jízd nespadnout, přejíždíme vedle za ostatníma na HSK. Tam utváříme několik partiček a společně hoblujeme sjezdovku s nadšením a elegancí, nad kterou ostatní lyžaři žasnou a občas i vrtí hlavou. Během dne se vypracujeme k dokonalosti a tak můžeme navštívit i vedlejší Kejnos. To už je ale opravdu velká sjezdovka, mám z ní trochu strach a respekt, ale je tam lanovka se sedačkami, což mě moc baví. Mám toho za celý den dost a večer svlíkám přaskáče s pocitem úlevy. A myslím, že nejsem sám. Ještě stihneme zachránit pár plyšáků ze spacákové laviny, přemůžeme yettiho a jdeme spát. Ráno hned po tradiční plavkové rozcvičce znovu na svah a hned oddílový závod ve slalomu. Jel jsem sice dobře, ale ani dnes to na bednu nebude. Po závodě se znovu rozjedeme po všech sjezdovkách, a každý jezdí podle svých možností. No možná že někdo i za jejich hranicí, ale stále s nadšením a chutí. Nohy už mě docela bolí, tak se s kamarády občas sejdeme v bufetu na hranolkách a kofole. Večer při vyhlášení výsledků závodu se dovíme, jak kdo zajel, a kdo se postaví na stupně vítězů. Takže, v kategorii přípravky 1. místo Toník, v kategorii mladších Kadetů 1. Pepča, 2. Anička. 3. Filda a v kategorii starších Kadetů 1. Zojka 2. Barča 3. Jířa. Rozdělujeme si ceny od sponzora závodu, provoláme čest a slávu vítězům a pak, pak už je vlastně konec. Za chvilku je ráno, vše, co je v dosahu cpu do batohu, hrnu se s ostatními ven a vše skládáme do auta a nastupujeme do busu. A ahoj, Benecko, bylo to fajn tak zase za rok.

Vstup do galerie ->