Kde jsme byli:
- rok 2025 |
- rok 2024 |
- rok 2023 |
- rok 2022 |
- rok 2021 |
- rok 2020 |
- rok 2019 |
- rok 2018 |
- rok 2017 |
- rok 2016 |
- rok 2015 |
- rok 2014 |
- rok 2013 |
- rok 2012 |
- rok 2011 |
- rok 2010 |
- rok 2009 |
- rok 2008 |
- rok 2007 |
- rok 2006 |
- rok 2005 |
- rok 2004 |
- rok 2003 |
- rok 2002 |
- rok 2001 |
Morava
| Datum: | 01. 04. 14:00 - 04. 04. 15:00 |
| O akci: | Již po několikáté jarní vodáckou sezonu začínáme na Moravě. Ve čtvrtek jsme se sešli na busáku. Protože je nás čím dál víc, jede náš autobus a ještě dvě auta s vleky plnými lodí a vodáckého vybavení. Protože letos nebylo volno ve Vlčím Dole v Bludově, jedeme do Koutů nad Desnou do ubytovny Annín. Cesta proběhla bez problémů, a tak jsme po 3 hodinách cesty dorazili na místo. Zabydleli jsme se na pokojích, snědli večeře od maminek a rozdělili se do posádek. Ty pak mezi sebou svedly boje v mnoha soutěžích. Večer jsme zakončili aktivitami, při kterých jsme se všichni hodně nasmáli.
V pátek ráno nás čekalo překvapení. Všude bylo bílo a tak jsme na rozcvičku vybíhali do čerstvého sněhu. Po snídani jsme se netradičně převlékli do neoprénů už na ubytovně, nasedli do autobusu a vyjeli směr Hanušovice na řeku Moravu. Malé překvapení jsme způsobili lyžařům na sjezdovce v Přemyslově, když jsme mezi ně vběhli v neoprenech, vestách a s helmami na hlavě. Do Hanušovic jsme jeli kolem říčky Branné. Protože se nám líbila, vypustili jsme na ni průzkumnou skupinu ve složení Fanda, Patrik a Klíček aby ji prozkoumali. Sami jsme pak pokračovali do Hanušovic, kde jsme dávali na vodu zbytek lodí. Po tom, co průzkumné družstvo dorazilo(Fanda s Patrikem dost mokří.zkoumali vodu důkladně) jsme vypluli. Morava měla dost vody a tak nám plavba rychle ubíhala. Sluníčko nám svítilo na cestu a tak i ta zima byla přijatelnější. Jen "smrtelný" jez jsme si sjet nemohli, protože v něm byl spadlý strom. V polovině cesty jsem si udělali oběd-chleba se salámem a jako zákusek buchtičku a dorazili jsme do cíle dnešní plavby do Bartoňova. Opět vyfouknout lodě, zabalit, naložit a hurá na ubytovnu. K večeři byla čína s těstovinami. Nasytila, ale nenadchla. Večer jsme pokračovali v ještě vypečenějších aktivitách. Po vyhodnocení dnešního dne jsem si ještě zahráli na kytaru a trochu zapěli a pak padli do postelí a spali a spali. V sobotu opět budíček, rozcvička, snídaně a hurá na děsnou Desnou. Tentokrát však tak moc děsná nebyla. Byla na hranici sjízdnosti a tak jsme místo souboje s divokým proudem a velkými peřejemi, vyhledávali místa kudy projet a nerozbít lodě. A tak jsme opatrně dojeli až do Vikýřovic k našemu splavu s rybníčkem, kde jsme si dali pauzu na oběd. Sekaná, chleba a jako zákusek tatranka a velikonoční čokoládové vajíčko. Vody bylo málo, a tak jsme kromě několika klasických jezů uskutečnili i historicky první "kontra sjezd." Výjezd splavu zdola nahoru. A protože se povedl, tak jsme ho hned 3x zopakovali. Po dobrém obědě a "podsplavových" radovánkách jsme pokračovali až do Šumperka. Nižší stav vody nám dovolil se s loděmi skočit i přes 2 metry vysoký kolmý splav nad Šumperkem. Krom Mílova skoro přeraženého krku se nic zvláštního nestalo. Po doplutí jsme si zahráli fotbálek. Blesk musel 2x skočit pro míč do řeky, a tak byl vyhlášen nejlepším záchranářem. Po fotbálku jsem nasedli do autobusu a jeli do Annína na večeři. Bylo rizoto, ale naše kadetské bývá lepší. A večer vypukl pořádný mejdan. Šampaňské( co na tom, že jen to dětské) teklo proudem, stoly se prohýbaly pod dorty a dary. Ptáte se kolikáté? Kdyby se narodil 29. února už by mu bylo 15. Poté, co převzal a rozbalil všechny dary, musel prokázat svůj um a dovednosti v mnoha zkouškách opravdového vodáka. Postupně poznával poslepu své háčky, balil se spacák, jednou rukou zapaloval svíčku, tančil, zpíval a nakonec prokázal svou sílu v páce, při které postupně skoro všechny členy oddílu porazil. Prostě- komu čest tomu sláva. Po vydařené oslavě ještě pár písní na dobrou noc a šli jsme spát. Ráno byla neděle a k ní neodmyslitelně patří rozcvička ve spacáku. Bohužel jsme je tentokrát neměli, ale i na posteli pod peřinou jsme si ji pěkně užili. Snídaně, rychle sbalit, uklidit pokoje a odjezd. Kam? Netradičně na Divokou Orlici.Zjistili jsme, že je tam víc vody než na Moravě a tak jsme se rozhodli, že po cestě domlů si ji sjedeme. Dojeli jsme do Bartošova, tam jsme přejeli do Polska a proti proudu Orlice vyjeli až těsně pod Orlické Záhoří. Tam jsem se převlékli a dali lodě na vodu. Pravda všude kolem byl ještě sníh a tak jsme plavbu zahájili pěknou koulovačkou. Voda byla krásná. Kolem krásné staré stromy porostlé mechem a lišejníky, úzké koryto. V jednom místě bylo koryto tak rozbité a popadaných stromů tolik, že nám příroda vytvořila krásnou a náročnou slalomovou trať. Voda byla peřejnatá až do Bartošovic, a tak nám závěrečných 17 kmř rychle uplynulo. V cíli jsme vymyli, sbalili a naložili lodě. Pak poslední oběd, nasedli jsme do busu a vyjeli k domovu. I příroda nás má ráda, protože hned po tom co jsme nasedli, začalo silně pršet. Závěrem: najezdili jsme 44km říčních, 430 km autobusových, Míra oslavil 60-tiny a uskutečnili jsme první kontra sjezd splavu. Ale hlavně jsme prožili čtyři krásné, společné dny. |
