Kde jsme byli:
- rok 2025 |
- rok 2024 |
- rok 2023 |
- rok 2022 |
- rok 2021 |
- rok 2020 |
- rok 2019 |
- rok 2018 |
- rok 2017 |
- rok 2016 |
- rok 2015 |
- rok 2014 |
- rok 2013 |
- rok 2012 |
- rok 2011 |
- rok 2010 |
- rok 2009 |
- rok 2008 |
- rok 2007 |
- rok 2006 |
- rok 2005 |
- rok 2004 |
- rok 2003 |
- rok 2002 |
- rok 2001 |
Cyklovýlet do Chotěvic
| Datum: | 04. 06. 14:00 - 05. 06. 15:00 |
| O akci: | V sobotu odpoledne jsme na autobusáku odevzdali batohy Ťukymu a vydali se na kolech směr tábořiště v Chotěvicích. Jeli jen ti nejstarší. Bylo nás i s Lenkou a Klíčkem 7. Přestávku jsme si udělali hned ve Slatině u Komety, která nemohla jet. Tam nám připravili ovocné pohoštění. Aby nám cesta líp utekla, zastavili jsme se ještě na zmrzlinu. Po cestě udělal Cimrman rekord-podařilo se mu 3*píchnout zadní kolo. Po 43km jsme (někteří na pokraji sil)dorazili na naše tábořiště. Tam nás čekal Džabas s Xenou, kteří jeli autem a zatím připravili oheň, na kterém jsme si opekli špekáčky. Pak jsme si ustlali v jídelně, povídali si a odpočívali. V neděli jsme se probudili a dostali snídani až do postele!! Tedy vlastně do spacáků. Lenka nám donesla skoro čerstvě upečenou vánočku. Pak jsme se rozdělili do skupin a zakreslovali jsme mapy okolí. Ani lán kopřiv nás nezastavil. Potom jsme vyrobili ke vchodu do tábora pravěkého mamuta ze všeho, co příroda nabízela. Pak přijel Ťuky pro batohy, sbalili jsme, uklidili, dali jsme si oběd a vyrazili na cestu zpět. Hned jak jsme ujeli první kilometr Cimrman píchnul-tentokrát přední.Tak jsme zase opravovali a pak jen jeli a jeli. A najednou jsme zjistili, že jedeme špatně. Tak Lenka našla zkratku. Přece se nebudeme vracet. Bohužel, měla mapu bez vrstevnic. A tak místo abychom kopec objeli, tak jsme ho přejeli! Teda jenom 3 ostatní tlačili kolo. Po cestě z kopce se na kamenité cestě Čudla lehce vysekal. Pak jsme si tak jeli po krásné asfaltce, ta se pomalu zužovala a zužovala a na jejím konci značka-slepá ulice. Postupně jsme zkusili dvě cesty, ale obě končili někde v poli. Tak nám nezbylo nic jiného než se kus vrátit. Pak jsme dlouho jeli, slunce nás hřálo. Ke svačině jsme si dali jablko a v Havlovicích nanuk. Abychom se na závěr ještě trochu protáhli, vyšlápli jsme si to přes Vízmburk. Pak jsme sjeli na autobusák, kde nás čekal Ťuky s bagáží. Byla to pěkná, pro nás hodně netradiční akce. |