O akci: | Na staré koryto Metuje se vždycky těšíme. Koryto je úzké, jedna zatáčka střídá druhou a stromy se svými větvemi sahají až do vody. Chvílemi máme pocit, že projíždíme divokou džunglí mezi liánami a do vody se plazí tlusté anakondy a ne kořeny. Často musíme zpomalit plavbu, padlé stromy podplout, nebo úplně zastavit a lodě přes stromy přenést. Je to prostě paráda. A tentokrát máme štěstí i na vodu. Protože již několik dní prší, vody je dost a dneska poprvé vysvitlo sluníčko. No prostě vodácký bůh nás má asi rád. Anebo to prostě naši vedoucí dobře naplánovali. Je tak krásně, že jsme hned na prvním splavu neodolali a oddali se vodním radovánkám. Jezdili jsme po splavu jak na klouzačce, skákali placáky, salta i jiné „prasoskoky.“ Lidem kolem se to natolik líbilo, že nám nadšeně tleskali holými dlaněmi o svá čela. Po této příjemné rozcvičce jsme přenesli stavidlo, nasedli do lodí a vnořili se opět do pralesního toku. Po krásné technicky náročné plavbě jsme pomalu ale jistě dostali hlad. A tak nám Lenka jedoucí v čele konvoje vyhlédla krásnou slunnou loučku, kde jsme se rozvalili a s chutí poobědvali. Po dobrém obědě a ještě lepším poobědovém prosluněném poležení jsme ne zrovna moc hbitě vstali a pokračovali v plavbě. Cesta rychle ubíhala a tak jsme brzo dopluli do cíle. Na konci plavby jsme vymyli své lodě, rozpoutali velkou vodní bitvu, sbalili lodě, převlékli se a pak už jenom čekali na Míru s autobusem až nás doveze domů . Byl to krásný letní den a konečně po prázdninách zase se svými kamarády na vodě.
|