Kde jsme byli:
- rok 2025 |
- rok 2024 |
- rok 2023 |
- rok 2022 |
- rok 2021 |
- rok 2020 |
- rok 2019 |
- rok 2018 |
- rok 2017 |
- rok 2016 |
- rok 2015 |
- rok 2014 |
- rok 2013 |
- rok 2012 |
- rok 2011 |
- rok 2010 |
- rok 2009 |
- rok 2008 |
- rok 2007 |
- rok 2006 |
- rok 2005 |
- rok 2004 |
- rok 2003 |
- rok 2002 |
- rok 2001 |
Úpa
| Datum: | 14. 09. 01:00 - 14. 09. 01:00 |
| O akci: | Je září a sluníčko se tak nějak krčí mezi mraky. Tak to už asi léto skutečně končí, ale nám se ještě nechce odložit lodě do skladu a neopreny na ramínka do skříní. Ještě chceme aspoň jednou namočit pádla. Hledáme, kde to ještě trochu teče, ale všude je sucho. Tak se rozhodneme pro Úpu, i když vodoměr na Slatině ukazuje pěkných pár cenťáků pod sjízdnost. No co, je to aspoň blízko. A tak v sobotu jedem pod Slatinský most, nasázíme lodě na vodu a pomalu a s obavami vyplouváme. Přes jez se dostaneme za pomoci Bleskových silných paží a začne kličkovaná mezi šutry. Za praskání pádel, skřípotu lodních kýlů a klení námořníků postupuje naše flotila řekou. Plavbu nám ještě zpestřují spadlé stromy, které musíme krkolomně přenášet a přelézat. Občas při tom někdo zahučí do vody což je důvod k všeobecnému veselí. Od Červeného mostu trochu vody přibývá a tak už plujeme svižněji k Pohodlí. Podplujeme lávku a pár vlnek nás postrčí pod Bílý most. Tady už je vody dost, ale neteče, je nadržená Viktorčiným jezem. Po chvíli pádlování překonáme tajemné zátočiny a tůně a jsme u Viktorky. Chvíli popojíždíme nad jezem a když naše velení po prohlídce stavu jezu prohlásí k radosti naší i přihlížejících turistů, že jez není díky nízkému stavu vody nebezpečný, rozhodneme si ho sklouznout. Naše lodě se jedna po druhé spouštějí dolů. Válec pod splavem nebudí hrůzu, ale když se do něj loď zapíchne, stačí to na to, aby háčka pěkně opláchnul, což je od přihlížejících turistů komentováno pochvalnými výkřiky a potleskem. Po sjezdu všech lodí se nám ale zdá, že jsme ještě málo mokří tak se vydáme sjet si splav jen tak někdo po zadku někdo po předku ale všichni ve vestě. Krátká koupel v neoprenu nikomu nevadí, naopak všechny baví a tak sjíždíme ze splavu několikrát s elegancí tuleních mláďat. Když jsme už pořádně mokří, jedem dál. Už je to je jen kousek, stranou zůstává Staré Bělidlo, Ratibořický zámek, moc to už neteče je to dřina. Na jezu ve Zliči se však koupat nedá, tam vplujeme do kanálu přivaděče a pádlujeme až na Rozkoš. Ruce už bolí, přistáváme v kempu, je čas vytáhnout a umýt lodě. A taky někoho hodit do vody, aby oslavil svou první plavbu, nebo narozeniny a nebo jen tak, aby si trochu zaplaval, důvod se vždycky najde. Pak se převlečeme, mokré a špinavé neopreny nacpeme do tašek mezi suché a čisté věci, oni si s tím maminky poradí a se sváčou v ruce se cpeme do autobusu. A tradá domů na opožděný oběd. No nakonec to byla zajímavě a poeticky strávená podzimní sobota. A o to víc se budeme těšit na jaro, až lodě hodíme zase na vodu. |