O akci: | SVATOVÁCLAVSKÁ OSTAŠ
Ve čtvrtek 27. 9. jsme se sešli na autobusáku, naložili bagáž do káry a vyrazili. Někteří nejmladší kadeti, tak vlastně poprvé opouštěli své rodiče a jeli s námi na výpravu s přespáním. Autobus zastavil na Kramolně a my se vydali cyklostezkou po svých jen s malým batůžkem. Po cestě jsme rozdělali oheň a opekli si buřty. Už za tmy procházíme les okolo pomníčku Růženky přes Špinku, až dorazíme na Broďák. Tam si v kempu zahrajeme dvě hry s čelovkama a jdeme spát.
Ráno po rozcvičce pohladíme svá břicha chlebem s marmeládou a čajem, vše sbalíme, nasedneme do busu a vyrážíme směr Ostaš. Tamní dětské hřiště posloužilo k prvnímu výdeji energie, kterou jsme hned doplnili v místním kiosku, kde jsme vykoupili letní zásobu nanuků a limonád. Pak jsme začali stoupat po modré až k hornímu labyrintu. Úzké, slepé, mokré a tajemné uličky mezi skalami. Odvážné překroky, dlouhé skoky a lození po pískovcových balvanech a skalkách bylo prostě super! Prozkoumali jsme celé bludiště do posledního záhybu a vystoupali lesem nad něj. Tam jsme si zahráli pár poťouchlých her včetně velké šiškové bitvy o bonbóny. Mnoho udatných obránců bylo zasaženo a padlo v boji, ale také několik útočníků schytalo tvrdou střelu do svého těla. Nikdo však nebyl raněn natolik, že by nebyl chopen pokračovat dál v cestě až na Kočičí hrad. A tak jedinou ztrátou byl Čáryfukův nůž, který mu v té vřavě vypadl z pouzdra. Kočičí hrad je vlastně také skalní bludiště, které jsme opět celé prolezli a prozkoumali. A protože na čerstvým vzduchu jednomu vyhládne, dali jsme si zde oběd. Po červené trase jsme přes údolí Klučanky došli do Dědova, kde na nás čekal autobus, který nás odvezl zpět domů.
|