Kde jsme byli:
- rok 2024 |
- rok 2023 |
- rok 2022 |
- rok 2021 |
- rok 2020 |
- rok 2019 |
- rok 2018 |
- rok 2017 |
- rok 2016 |
- rok 2015 |
- rok 2014 |
- rok 2013 |
- rok 2012 |
- rok 2011 |
- rok 2010 |
- rok 2009 |
- rok 2008 |
- rok 2007 |
- rok 2006 |
- rok 2005 |
- rok 2004 |
- rok 2003 |
- rok 2002 |
- rok 2001 |
Tábor
| Datum: | 02. 07. 09:01 - 16. 07. 13:00 |
| O akci: | Na březích Amazonky První dva týdny prázdnin tradičně, už víc jak 30 let patří oddílovému táboru. V té době vyrážíme za dobrodružstvím. A vždy si to umíme naplno užít. Letos však odjížděl velký počet táborníků od maminek poprvé. S napětím jsme proto očekávali, jak vše bude probíhat. Najednou jsme stáli u hromady kufrů na louce našeho tábořiště a vše bylo před námi. Kolečko táborového dění se začalo roztáčet. Bylo potřeba toho tolik udělat a vstřebat tolik informací a zážitků. Tábořiště se změnilo v indiánskou vesničku a my se změnili v její obyvatele. Nejlepší bojovníky jsme poslali na průzkumnou výpravu přes Pomezky, Sněžku a Špindl až pod vrcholky And. Na této cestě prokázali mnoho odvahy a soběstačnosti. Ostatní měli plno práce v táboře a jeho okolí. Abychom přežili v pralese plném nebezpečí, museli jsme se vyzbrojit. Upletli a obarvili jsme ponča a trička. Vyrobili jsme oštěpy a šipky. Hovořili jsme se šamany, kteří nám ukázali, jak najít vždy tu správnou cestu. Naučili jsme se používat foukačky a luky a ovládli práci s mačetou. Každý táborový den prožitý v přírodě, ve vodě, u řeky, na loukách, či v hlubokých lesích při hrách, soutěžích a výpravách nám přinášel mnoho nového a zajímavého. A obavy a chmury zcela vymizely. Vždyť i ti nejmenší táborníci, občas s trochou pomocí, zvládli vše na jedničku. A že některé stany občas vypadaly jako po zemětřesení? Nebo že se po večerce toulal po táboře červený mužíček s medvídkem v ruce a vyžadoval pohádku? Že někomu uplavala bota, nebo si nevěděl rady s pádlem? No a co. To vůbec není důležité. Hlavně, že nám spolu bylo dobře a nikdo nezůstal stranou sám. Že vždy byl nablízku někdo, kdo podal pomocnou ruku, pofoukal, zalepil bolístku a usmál se. A tak to má mezi kamarády být a o tom to je. Tak zase příště ahoj. |
