Kadet Červený Kostelec

Logo Kadet Červený Kostelec Asociace TOM Královéhradecký kraj
Město Červený Kostelec

Činnost oddílu Kadet je podporována městem Červený Kostelec
Kontakty Přihlásit se Kadet na Youtube Kadet na Facebooku
Kde jsme byli:
Vodácká Expedice GAIL 2014
Datum:10. 09. 01:00 - 14. 09. 01:00
O akci:Letošní rok nám vodákům příliš nepřál. Zima bez sněhu - rovná se říční koryto bez vody. A tak nás touha po vodě vyhnala až do Rakouska. Jet vodu na podzim je vždycky tak trochu sázka do loterie. Ale přesto 20 nejstarších a nejzkušenějších Kadetů se ve středu 10. září nalodilo na palubu našeho modrého autobusku a vyrazilo směr Rakousko, vstříc novým vodáckým zážitkům. První noc jsme strávili v chatkách úplně prázdného vodáckého kempu ve Vyšším Brodě. Ve čtvrtek jsme se šíleně brzo ráno přesunuli polospící do autobusu a za trvalého deště jeli směr Schladming na naši první řeku Enži. Kolem 11. hodiny jsme dorazili na místo. Sice stále ještě pršelo, ale touha po usednutí do lodí byla tak silná, že jsme dešti nevěnovali pražádnou pozornost. Řeka byla krásná, čistá a na rozježdění takřka ideální. Sedmi kilometrový úsek obtížnosti WW II. jsme sklouzli za necelou hodinku. Všichni byli nadšení, že jsme opět společně na vodě. Po splutí Enže jsme pokračovali na jih k Mekce rakouských vodáků, ke břehům řeky Gail. Navečer jsme dorazili do krásného alpského kempu v městečku Kötschach. Stále drobně pršelo, ale všichni věřili, že ráno bude líp. A bylo. Páteční ráno nás vítalo sluncem a tak jsme po vydatné snídani vyrazili po silničce, připomínající plazícího se hada, do Maria Luggau, místa startu naší plavby. Na 25 kilometrech jsme vystoupali přes 400 výškových metrů a tak nám bylo jasné, že řeka poteče pěkně z ostra. A tekla. Obtížnost řeky byla WW III.-IV. Byl to takový mazec, že jsme nestihli ani vnímat okolí. Vody bylo přesně tak akorát a tak to pro většinu z nás byla jedna z nejkrásnějších a nejobtížnějších řek, které jsme doposud sjeli. Byla to taková krása, že jsme si ji druhý den museli sjet ještě jednou. A jeli jsme opravdu dobře. Sám velký vodácký průvodce Honza prohlásil, že tak málo Čochtanů nečekal. Cvakli se vlastně jenom 3 lodě. Mireček s Žužlou si hráli na kanárka a proplavali si jedno nesjízdné místo, Kosťu s Renčou přeprala jedna čtyřková žumpička a Honza s Aničkou, kteří se prý necvakli, ale pouze vystoupili z lodě na místě méně obvyklém.V neděli pak bohužel přišel poslední den naší výpravy. Opět jsme vstávali ještě za tmy, sbalili stany a přejeli na poslední plánovanou řeku Steyer. Ani ten nezklamal. Deště zvedly jeho hladinu na dvojnásobek a tak jsme si na závěr užili krásnou divokou WW III. A co na závěr? Snad pár čísel. Ujeli jsme 1700 kilometrů silničních, 70 kilometrů říčních na divoké vodě, a snědli 15 chlebů. Opět se ukázalo, že nejkrásnější pohled na svět je z lodi z vodní hladiny. A když se na svět díváte spolu s partou dobrých kamarádů, tak je ten pohled ještě lepší.
Vodácká Expedice GAIL 2014