Kde jsme byli:
- rok 2025 |
- rok 2024 |
- rok 2023 |
- rok 2022 |
- rok 2021 |
- rok 2020 |
- rok 2019 |
- rok 2018 |
- rok 2017 |
- rok 2016 |
- rok 2015 |
- rok 2014 |
- rok 2013 |
- rok 2012 |
- rok 2011 |
- rok 2010 |
- rok 2009 |
- rok 2008 |
- rok 2007 |
- rok 2006 |
- rok 2005 |
- rok 2004 |
- rok 2003 |
- rok 2002 |
- rok 2001 |
Putování za Turovskými rytíři
| Datum: | 28. 01. 09:00 - 28. 01. 17:00 |
| O akci: | Bylo krásně slunečné lednové sobotní dopoledne. Hladina rtuti v teploměru olizovala rysku 12 stupňů pod bodem mrazu. Z autobusáku nás tentokráte Karbous odvezl naším „modrým šípem“ do Bystrého u Stárkova, odkud jsme se již pěšky vydali východním směrem hledat turistickou značku směřující k Turovu. Na stezce byly jen vyjeté dvě stopy od traktoru a to nám chůzi sněhem trochu usnadňovalo. Tyto koleje však s první rozcestím zmizely. Během putovaní romanticky zasněženou krajinou jsme si udělali několik zastávek na doplnění energie. Jako například na rozcestí Pustiny. O zábavu se nám staral i pes Žeryk, který ťapal s námi. Další zábavnou aktivitou bylo oklepávání sněhu ze stromů. To by jste nevěřili, jaká u toho může být sranda. Kolem poledne jsme se už blížili k vrcholu. Místy jsme se brodily i 30-40cm prašanu a byla to dost fuška. Předpokládali jsme, že na kopci nebude dost suchého dřeva a tak jsme cestou začali sbírat na saně a do pekáčů vše, co se tvářilo jako vhodné palivo. Při dobytí vrcholu jsme však zjistili, že vynaložené úsilí při shromažďování dřeva bylo zbytečné. Jen pár desítek metrů od Jiráskovy chaty byly obrovské hromady téměř suchého dřeva. Netrvalo dlouho a my se vyhřívali u ohýnku. K obědu pak byly opečený buřty. Začal nás trochu tlačit čas. Pokročovali jsme směrem na Rokytník. Z Turova vede cesta – jak jinak než z kopce dolů. Konečně jsme měli možnost využít sáňky a pekáče. Dole v Rokytníku jsme byli nato-tata. Směrem na Kostelec jsme začali opět stoupat po zelené turist.zn. přes rozcestí u Maternice a na Krkavčinu. Únava již dostihla většinu z nás. Cesta už neubíhala tak rychle, jako na začátku. Do Horního Kostelce jsme si ještě naposledy kousek sjeli a pak už to bylo jen co by kamenem dohodil a my doufali, že se plánovaný návrat moc nezpozdí. A dopadlo to jen o „pár“ minut. Závěrem musím říct, že Kadeti zas dokázali, že je ani pořádná sněhová nadílka a krutý mrazy neodradí od prožití parádního dne v kruhu kamarádů. Všem velkej dík za účast. |
