Tábor zase trochu jinak.  Ano, na začátku tohoto roku jsme spřádali smělé plány o táboře putovním na vlnách krásné moravské řeky Dyje. Ale pak jsme se opět museli přizpůsobit opatření proti Covid 19. A tak jsme se opět (už podruhé) vrátili na naše stálé tábořiště do Chotěvic, které nám zaručovalo, že můžeme vyhovět všem zvýšeným požadavkům na hygienu a vůbec na veškeré táborové dění. A tak se stalo, že jsme se ocitli v pravěku. A tak jsme vyráběli pazourky, lovili mamuty, šili kůže a snažili se rozdělat oheň bez sirek. A při tom všem jsme ještě stihli splout na svých lodích kus řeky Labe, vystoupat na hradiště Bradlo, zahrát si mnoho her, přespat pod hvězdičkami, u táboráčku zazpívat kupu písniček, no prostě společně žít ten krásný čas táborového života. Dík Lence, která nás krmila, dik Karbousovi za vedení tábora, Bleskovi za to jak si umí s námi hrát, Pajdovi, Mívalovi a Zelímu za rozcvičky a každodenní pomoc, dík technické četě Mimoňovi, Láďovi, Pumpičovi, dik dědovi všech Mývalů za jeho šikovné ručičky, dík vám všem, kteří jste umožnili nám to vše prožít.