Naše tábořiště v Chotěvicích už zažilo mnohé. Bylo zaoceánskou lodí, americkou prérií, pravěkým lovištěm i amazonským pralesem. Letos se přeměnilo ve vesnici ve staré Gálii, ve které žil Asterix a jeho přítel Obelix. S nimi a dalšími obyvateli kouzelné vesnice jsme cestovali a prožívali různá dobrodružství. S Obelixem jsme lovili a pekli divočáky, s Panoramixem vařili lektvary, s Trubadixem skládali a pěli oslavné písně a všichni společně bojovali proti Římanům. Naučili jsme se vyrábět meče a štíty, ovládat luky a praky. A když jsme zrovna nesváděli nějakou vítěznou bitvu, hráli, jsme hry, toulali se přírodou, koupali se v řece nebo na koupališti na Pecce. Splnili jsme všech dvanáct úkolů, které nám uložil urozený císař Ceasar a ten pak musel uznat, že jsme neporazitelní a se svým vojskem zklamaně odtáhl. My jsme oslavili vítězství pravými Galskými langošemi a pečenými kuřátky. Tak šel čas den za dnem a každý den byl plný událostí a najednou byl den poslední. Postavili jsme pěkný táborák, který zapálili ti nejlepší z nás a u něj si rozdali ceny, diplomy a vysvědčení a pak se společně  bavili, až už se nám zavírali očička. Tak jsme si dali poslední dobrou noc a jeli domů. Po cestě jsme si to rozmysleli a vyslali Obelixe pro čisté prádlo a pár kaček  k rodičům, že v Galii zůstáváme. Ale když jsme viděli smutné obličeje našich maminek, uznali jsme, že všechno jednou končí. A tak na táborové jídelně zazvonil zvonec a tábora byl konec.