Tenkrát na západě,

a neb tábor Kadetů zase trochu jinak.

Začátek prázdnin, ostatně tak jako spoustu let, patří táboru. Zabalíme své saky, paky a odjíždíme někam tam, kde voní smůla  a kytky,  plují oblaka, nebe je vysoké a modré a v noci plné hvězd.

A tam mezi partou kamarádů, prožíváme svá táborová dobrodružství. Letošního roku jsme opět vyjeli na naše stálé tábořiště na „13“. Protože se rozkládá na břehu Labe, je jasné, že součástí táborové výbavy jsou nejen plavky, ale i lodě, pádla a vesty. Letošní suchý rok vodáckému sportu moc nepřeje. V řece je vody tak malému psovi po kolena a veškeré snahy o splutí končí pěším pochodem, zpestřeným o přetahování lodí přes šutry. I tak se však stále něco děje. Kolonizujeme totiž divoký kraj kdesi na divokém západě. Na našich dílcích pěstujeme kukuřici, kácíme dříví a dolujeme zlato. Také lovíme zvěř, krotíme koně i bojujeme s Indiány. A hlavně stavíme svá městečka, která musíme bránit proti útočníkům. A tak zde štěkají pistole, pušky a občas zaduní i děla. A taky je čas na zábavu, tak pořádáme kovbojské hry pro mistry lasa, biče, tomahavků i zázračných střelců. Nakonec se spřátelíme s Indiány, tak že se můžeme toulat po kraji a spát pod hvězdičkami. Čas ale není nafukovací, čtrnáct dní uteče jak ta voda, kterou nám nakonec hory přece jen poslaly. A my jsme mohli trochu potrénovat v peřejích. Tak ještě ulovit nějaká stepní kuřata, uspořádat hostinu a zapálit poslední táborák. Ráno zabalit saky a paky, na krk pověsit placky a medaile, posbírat své zbraně  a domů k maminkám. A teď řeknu vám jednu větu, na ten tábor od Kadetu  každý jenom třese se nejlepší je v okrese.